Výbava nízkoenergetického domu
Nabízí se zde využití tepelných čerpadel, výborně se uplatní vytápění elektrické, avšak za cenu zátěže životního prostředí. Do vytápěcího systému zpravidla začleňujeme akumulační nádrž nahřívanou kotlem, z ní se teplo vede do ústředního topení nebo do větrací jednotky (pokud jde o ohřev vzduchu) – kotel může v tomto případě vždy pracovat v optimálním režimu (nízké emise, dobrá účinnost, větší životnost kotle). Akumulační nádrž můžeme nahřívat i solárním systémem, přičemž můžeme využít přebytky energie, které jsou na jaře a na podzim. Akumulační nádrž může posloužit i k přípravě TUV, např. pomocí plovoucího bojleru.
Poměrně velký vliv na spotřebu tepla nízkoenergetického domu (až několik desítek procent z celkové ztráty tepla prostupem) mohou mít místa, kde se stýkají dvě konstrukce a tvoří kout – tepelné vazby a dále místa, kde je konstrukce nebo izolace slabší – tepelné mosty. Zvýšenou pozornost bychom tedy měli věnovat správnému napojení izolace a okenních rámů, izolaci pásu zdi nad terénem, napojení izolace stěn a střechy, izolaci krokví aj.
Obecně bychom se měli vyvarovat netěsností. Jde o problém pronikání vzduchu spárami stěn, okolo oken, z prostoru sklepa apod. Těsnost domu se po jeho skončení ověřuje zkouškou (blower – door test) a může být jednou z podmínek převzetí stavby od stavební firmy.
Ohřev větracího vzduchu spotřebuje cca 30 % celkové spotřeby energie. Řídíme se obvykle požadavkem, aby intenzita výměny vzduchu odpovídala hodnotě 0,3 až 0,5 h-1, tedy aby přívod čerstvého vzduchu na osobu představoval 30 až 50 m3 / h. Intenzita větrání může být v době nepřítomnosti osob v domě snížena, nicméně kvůli odvodu vlhkosti a případných škodlivin by se měla udržovat přibližně na úrovni 0,1 h-1.
V nízkoenergetických domech bývá často využíváno právě nucené (strojní) větrání – zaručuje vždy dostatečný přívod čerstvého vzduchu, možná je i filtrace, při které se vzduch zbaví prachu, a zvlhčování, navíc odpadají starosti s větráním oknem. Strojní větrání navíc umožňuje ochlazovat jižní místnosti a teplo převádět do místností chladnějších, dohřev vzduchu, kupříkladu plynovým kotlem, nabízí vytápění bez použití topných těles, což sníží celkové náklady.
Hlavní předností strojního větrání je však možnost využití tepla z odváděného vzduchu. Zpravidla bývá použit rekuperační výměník, pomocí kterého předává znečištěný vzduch z prostoru interiéru své teplo čerstvému vzduchu, který je přiváděn zvenčí. Uplatnit lze i tepelné čerpadlo – čerpadlo odebírá teplo z odpadního vzduchu a ohřívá přiváděný vzduch. Vyšší účinnost tohoto systému je však doprovázena vyšší pořizovací cenou.
Energie, která se spotřebuje na ohřev užitkové vody, tvoří až třetinu celkové energetické spotřeby nízkoenergetického domu. K ohřevu je vhodné využít například solární systém, který je schopný pokrýt až 3/4 energie, kterou za rok ohřev vody spotřebuje. Solární systém může pomoci i s podlahovým či stěnovým přitápěním, může ohřívat akumulační nádrž.
Pro zasklení nízkoenergetického domu se v současnosti používá dvojsklo, přičemž mezi jednotlivými skly je napnuta jedna či dvě průhledné fólie. Součástí skel pro nízkoenergetický dům je i selektivní vrstva (pokovení), která sluneční záření propouští dovnitř domu, teplo z interiéru však ven neuniká. Mezera mezi skly je vyplněna argonem nebo kryptonem, protože tyto plyny mají lepší izolační vlastnosti než vzduch. Jelikož nízkoenergetické domy mívají strojní větrání, nejsou nutná otevírací okna. Okna, která se nedají otevřít, však mohou leckomu vadit, z tohoto důvodu a také pro případ výpadku vzduchotechniky se vždy jedno z oken v každé místnosti nechává otevírací. Platí jednoduché pravidlo: oknem nízkoenergetického domu by se dovnitř mělo dostat více energie (několikanásobek) než jím odejde ven.
Zimní zahrada je prvkem domu, který může plnit dvě základní funkce. Ty však jdou bohužel proti sobě. Buď si přejeme vybudovat zimní zahradu za účelem jejího obývání, a potom v ní často přitápíme, nebo pro získávání energie, což zase snižuje možnosti jejího obývání. Přejeme-li si, aby nám zimní zahrada poskytovala výhled do okolí, potom zase musíme omezit počet rostlin, protože vyšší vlhkost okna rosí. Zimní zahrady jsou možným, ale ne nutným prvkem nízkoenergetických domů a v současnosti se od nich spíše upouští.
Instalace fotovoltaického systému domu zajistí vlastní zdroj elektrické energie, který budou využívat prvky zařízení jako jsou regulace vytápění, oběhová čerpadla, ventilátory ad.
V rámci spotřeby nízkoenergetických domů nepomíjíme ani výrobu a dopravu stavebních hmot. Je snaha používat energeticky nenáročné materiály, jakými jsou třeba dřevo, izolace z ovčí vlny, bavlny, korku, slámy, recyklovaného papíru a skla, vhodné mikroklima budovy podporuje použití nepálené hlíny.
Energetický štítek obálky budovy dle ČSN 73 0540-2
Průkaz energetické náročnosti budovy dle vyhlášky 148/2007 Sb.
Předpisy pro výstavbu nízkoenergetických domů jsou stejné jako pro běžnou výstavbu. Norma ČSN 73 0540 potom udává souhrn parametrů doporučených pro nízkoenergetické domy. Předem stanovené parametry se mohou vtělit i do smlouvy mezi investorem a stavební firmou. Jedním z výše zmíněných parametrů může být právě energetická náročnost budovy, kterou norma vyjadřuje tzv. energetickým štítkem.
Od 1. 1. 2009 je povinnou součástí dokumentace při výstavbě nových budov, eventuálně při energeticky významných změnách stávajících budov, také nový průkaz energetické náročnosti budovy.